Seikatsu - 1.díl

3. září 2013 v 19:31 | Maiki |  Seikatsu
Hello! ^^
Mám tu povídku Seikatsu, která je z prostředí Naruta. Hlavní postavou je Maiki a je to psané z jejího pohledu... původně se tahle povídka jmenoval Naše Generace, ale při 48. dílu (nebo já nevim při kolikátym xDD) jsem se v om už tolik motala, že jsem si řekla dost! A jedeš od znova! No, tak jsem jela :D Se Seikatsu jsem víc spokojená než s Generací, protože mi to přijde trochu víc na úrovni :D
Ikdyž se to po sobě snažím kontrolovat, vždycky se někde najde nějaká chybe nebo překlep, prosím ignorujte to xD . Mezi kamarády jsem známá pro překlepky (už se to zlepšilo, ale fakt to bylo děsný o.O !!) :D
pozn. Seikatsu = jap. život
Wheeeey!!
( ehm... píšu fantasy povídku, ale potřebuju napsat asi tak 3 kapitoly, než to budu publikovat, abych měla čas dopisovat další (má zatim jenom prolog).. chi! :D

Enjoy it! ^^


V článku se vyskytují japonská slova.
Vysvětlivky: Okaa-san = maminka, máma
Onee-chan = sestra \
chan = oslovení pro dívku (buď mladší nebo pro blízkou kamarádku/sestřičku)
Sensei = učitel
Hai = ano
... pokud jsem na něco zapomněla, pardon xD


"Nééé! Jdi pryč! Jdi pryč! Okaa-san!!" domem se ozval pronikavý výkřik. Poplašení rodiče vyběhli z ložnice a zamířili do dětského pokoje, odkud křik vycházel.

"Maiki, co se děje?" zeptali se oba poplašeně, když otevřeli dveře. Na posteli seděla uslzená holčička a tiše plakala. V očích se jí leskl strach.

"Okaa-san…" zahuhlala a plakala dál. Žena, kterou nazývala matkou k ní přiběhla a začala ji utěšovat.

"Už je to v pořádku Maiki-chan. Jsme tady, neboj." Hladila ji po vlasech. "Zdál se ti nějaký zlý sen?" zeptala se nakonec starostlivě a pohlédla na svou nejmladší dceru. Holčička přikývla.

"Ho-honil mě nějaký pán. By-byl vysoký a-a neměl obličej. Shodil mě do-do studny. A-a když jsem se pro-probudila tak stál tá-támhle." Ukázala před svou postel a nanovo se rozplakala. Její matka se starostlivě podívala na svého manžela, který stál kousek od postele.

"Maiki-chan? Co se stalo?" ve dveřích se objevila rozespalá dívka.

"Ec-chan to nic. Běž si zase zpátky lehnout, ano? Maiki-chan měla jenom zlý sen." Usmál se otec na svou dceru a rozcuchal jí vlasy. Dívka přikývla a zmizela do svého pokoje. Po chvilce se však vrátila s plyšákem v ruce. Přistoupila k posteli a strčila plyšové zvířátko pod nos své malé sestřičce. Ta se na ní podívala uslzenýma očima.

"Na Maiki-chan. Pomůže ti odehnat zlé sny." Usmála se. Holčičce se rozzářila očka a plyšáka přijala.

"Arigato onee-chan." Věnovala jí zářivý úsměv a přitiskla k sobě plyšáčka.



"Už usnula?" zeptal se muž své ženy. Ta přikývla.

"Nevím, co s ní uděláme. Ty zlé sny se jí zdávají častěji a častěji. Myslíš, že má nějaké problémy na akademii?" zatvářila se zamyšleně.

"Nemyslím si Hanabi. Iruka by nám o tom něco řekl ne? A teď si pojď lehnout." Objal svou ženu a zamířil s ní do ložnice. I jemu dělaly ty Maikiiny zlé sny starosti, ale nevěděl si s tím rady. Jen měl takové zlé tušení.

·

"Dobrá studenti, dnes se koná závod na 500m v běhu. Poběží jen váš ročník." Mluvil Iruka-sensei ke svým studentům. Mezi dětmi to zašumělo vzrušením.

"Prosím dávejte pozor! Až přečtu vaše jméno, tak si půjdete stoupnout sem ke mně. Poběží 5 z této třídy. Takže. Uzumaki Naruto. Uchiha Sasuke. Kurasai Michelle. Yukiko Mizu a Raydon Kuro." Studenti příslušných jmen se zvedli a šli k senseiovi.

"Závod se bude konat za hodinu, prosím běžte před akademii, kde na vás bude čekat některý z kolegů. Ten vám řekne, co se bude dít dál." Usmál se Iruka na své studenty a doprovodil je na chodbu. Pak se vrátil zpět do třídy, kde se děti mezi sebou hlasitě bavily.

"Sensei! Proč jste nevybral ještě někoho dalšího? Třeba mě?" ozvala se holčička z jedné z lavic. Celá třída utichla. Sensei se zasmál. "Vybral jsem je, protože mají vyrovnané síly. Tebe jsem Maiki nevybral proto, že bys některým z nich možná nestačila. Chápeš?"

"Hai, sensei." Holčička zrudla a plaše se usmála. Celá třída se začala smát. Holčička se smála s nimi. Ikdyž byla ponížena, udržela si úsměv na tváři.



"Dobrá třído, přesuneme se na startovací čáru. A nedělejte moc rámusu. Ostatní ročníky se učí." Vyzval své studenty Iruka . Všichni se zvedli ze svých lavic a šli poslušně za senseiem, jako káčata za kachnou. Šli mimo areál akademie, někam do lesa. Na startovací čáře už stálo 10 připravených dětí a čekaly, až budou moct vyběhnout.

"Stoupněte si podél cesty. Můžete jít až na konec trati pokud chcete. A nezapomeňte pořádně fandit." Řekl svým studentům Iruka.

Maiki běžela ke středu trati, aby mohla povzbuzovat své přátelé co nejdéle.

"Ahoj. Taky jdeš pořádně fandit?" objevila se vedle ní zelenovlasá holčička s úsměvem na tváři.

"Jasně, že jdu pořádně fandit! Když už nemůžu závodit já, chci, aby ten závod vyhrál někdo z mých přátel!" řekla odhodlaně Maiki.

"Ty máš pěkně zvláštní vlasy. To máš od barvy?" ukázala zelenovláska na její vlasy. Maiki si je okamžitě zakryla rukama.

"Nech mě! Já za to nemůžu! Mám je tahle už od narození!" ve tváři měla ublížený pohled. Tolik dětí se jí už kvůli tomu smálo.

"Mně se to náhodou líbí! Taky bych chtěla takový vlasy. Lepší než zelená." Podívala se dívka zhnuseně na své vlasy. "Mimochodem jak se jmenuješ?"

"Jsem Maiki. A ty?"

"Já jsem Hannah. Budeme kamarádky, jo?" usmála se zářivě Hannah a natáhla k Maiki ruku. Ta ji s úsměvem přijala.

Závod začal a závodníci vyběhli. Všichni povzbuzovali své kamarády.

"Běž Michelle! Běž Naruto!" ječela Maiki z plných plic. Hannah vedle ní povzbuzovala své kamarády.



Závod vyhrál Sasuke Uchiha. Všechny dívky kromě pár výjimek se k němu okamžitě nahrnuly.

"Pch, nafoukanec jeden. Co na něm vidí?" zašklebila se Maiki.

"Souhlasím, je divnej." Připojila se Hannah.



Maiki v akademii vyzvedla sestra a společně šly domů. Doma se všichni společně navečeřeli a šli spát. Žádné špatné dny tu noc nebyli. Vlastně několik dalších let se nikomu nezdály zlé sny.



O 6 let později…

Utíkala jsem lesem. Cesta byla díky neutuchajícímu dešti celá blátivá a špatně se po ní běhalo. Utíkala jsem před mužem, který neměl tvář. Jen na místě, kde by měli být oči měl dvě rudě žhnoucí tečky.

Doběhla jsem na nějaký opuštěný dvorek. Hledala jsem skrýš. Zahlédla jsem studnu a schovala se za ní. Snažila jsem se zmírnit svůj dech, aby pronásledovatel nevěděl, kde jsem. Bohužel neúspěšně. Téměř okamžitě mě našel, vzal mě za nohy a mrštil se mnou do studny. Ač jsem se bránila, nepomohlo to. Padala jsem do temnoty. Ječela jsem z plných plic.



Sedla jsem si na posteli celá zpocená. Co to bylo za sen? Někdy se mi už zdál, jen nevím kdy. Rozhlédla jsem se po pokoji a můj pohled zůstal na místě před mou postelí. Stál tam ten muž ze snu. Celá jsem se rozklepala. Opřel se rukama o rám mé postele a já zaječela jako snad ještě nikdy. První věc co mi přišla pod ruku (váza s květinami) jsem po tom muži hodila. Váza jím prošla skrz naskrz a rozbila se o zem. Muž prošel kolem postele a směřoval si to ke mně. Zaječela jsem ještě víc. V tu chvíli do pokoje vtrhla mamka s Ec-chan. Táta je na misi, ten by nepřiběhl.

"Co se děje Maiki?" zeptala se ustaraně mamka a přešla ke mně. Cítila jsem, jak mi vlhnou oči.

"Mami… Já měla zlý sen. O muži co mě honil a nakonec hodil do studny. Když jsem se probudila stál támhle. Hodila jsem po něm vázu, ale ta proletěla skrz něj. Pak se ke mně začal přibližovat…" rozbrečela jsem se naplno. Mamka mě vzala do náruče a utěšovala mě. Cítila jsem se jako malá holčička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama