Seikatsu - 2.díl

15. října 2013 v 19:47 | Maiki |  Seikatsu
Ano! Konečně jsem se rozhodla sem přidat taky něco jinýho než povídku s B.A.P :D . Pokračování Seikatsu.. whee!! :DD Omlouvám se, že nedodržuju rozvrh, ale škola mě mučí T.T já se tak těšim až budeme mít to volnno!! T.T Chňo... Taky jste si všimli, že povídky přidávám pravidelně? xDD Chjo, jsem to ale případ .DD
A teď jsem si vzpomněla! Kdyby mě někdo (kdokoli) chtěl jakkoli kontaktovat tak tady : Skype: maikieruvee
Facebook: Maiki Vokami
Tumblr: LizieEm
Twitter: Maiki Vokami(neaktivní, ale občas kouknu .) ) Díl po perexem .)


"Ahoj." Pozdravila jsem Michelle, když jsem vešla do třídy. Díky tomu špatnému snu jsem se moc nevyspala a měla jsem pořádné kruhy pod očima.
"Teda ty vypadáš. Cos dělala?" koukala na mě kamarádka jako na ducha. Podrbala jsem se ve vlasech a zasmála se.
"Ty se fakt nepoučíš. Nesmíš ty knížky číst dlouho do noci. Ba-ka!" poplácala mě po hlavě a zasmála se. Sedla jsem si na svoje místo vedle ní a lehla si na lavici. Tak moc se mi chce spát… Hm…
"Maiki nespi! Začíná hodina!" pleskl mě někdo něčím po hlavě. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. Byla to Hannah. Co ta tady dělá? Chodí přece do vedlejší třídy.
"Co tu děláš?" Nadzvedla jsem obočí. Pleskla mě knížkou po hlavě. Tak tohle mě vzbudilo.
"Dneska je naše třída rozdělená. Včera jsem ti to přece říkala." Hodila po mně káravý pohled.
"Gomenne, gomenne. V noci jsem toho moc nenaspala, tak jsem unavená." Usmála jsem se a posunula se na lavici, aby si kamarádka měla kam sednout.
"Zase do noci určitě četla knížky." Opřela se Michelle o lavici a podívala se na Hannah. Obě se usmály. Do třídy vešel Iruka-sensei.
"Dobré ráno třído! Dnes se budeme soustředit na maturitu, kterou budete brzy skládat. Prosím dávejte pozor, protože se vám to může hodit i do budoucna. Tak začneme. Nejdříve vás chci varovat, že zkoušky budou pro některé žáky náročné a možná budou muset opakovat ročník. U zkoušek budete určitě zkoušeni z následujích jutsu…" hlas senseie mě uspával. Ležela jsem na lavici a poslouchala. Pomalu jsem usnula.

Ocitla jsem se v temném lese. Pršelo a všude bylo bahno. Byla jsem bosa a každý můj krok doprovodil mlaskavý zvuk. Chtěla jsem se z toho místa dostat. Bylo velmi deprimující. Vběhla jsem mezi stromy a hledala cestičku, která by vedla ven.
Za mnou se ozvalo chrčení. Otočila jsem se a stál tam nějaký žebrák, kterému z pusy odkapávala krev. V břiše měl obrovskou díru. Dokonce jsem viděla skrz. Lekla jsem se. Žebrák se skácel na zem. Chtěla jsem mu pomoct, ale při pohledu na své ruce jsem ustrnula. Byly špinavé. Od krve. Od jeho krve. Co se to děje? Vždyť jsem na něj ani nesáhla. Kolem mě zazněl pronikavý smích. Krutý a chladný. Otřásla jsem se po celém těle. Otáčela jsem se kolem dokola, abych spatřila osobu, která se tak strašlivě směje. Po chvilce se nad žebrákovým tělem objevil muž. Ten muž! Tentokrát mu byla vidět ústa. Měl je stažené do škodolibého úšklebku. Místo očí měl opět jen rudě zářící body. Kráčel ke mně. Pomalu. Já začala couvat. Neudělala jsem ani 5 kroků zpátky a narazila jsem zády o strom. Bezmocná jsem se sesunula na zem. Muž se zasmál tím odporným smíchem. Přešel ke mně a dřepl si. Vzal do svých rukou mou tvář a drápy mi zaryl do lící. Přitáhl si mně k sobě.
"Jsem tvoje součást. Mě se nezbavíš." Zašeptal mi do ucha. Poté oddálil svou tvář, silně uchopil mou hlavu a trhl. Přerazil mi vaz. Zaječela jsem bolestí.

Vykřikla jsem a zvedla hlavu. Celá třída se na mě nechápavě podívala. Třásla jsem se po celém těle a cítila, jak mi vlhnou oči. Rukama jsem si objala ramena a koukala na lavici. Byl to jen sen. Jen zlý sen. Tohle se nikdy nestalo. Nikdo mi nepřerazil vaz, nikdy jsem nezabila toho žebráka. Nic z toho se nestalo. Venku zahřmělo. Podívala jsem se ven z okna. Rozpršelo se a nebe právě ozářil blesk.
"Maiki, jsi v pořádku?" někdo mi položil ruku na rameno. Polekaně jsem sebou cukla. Byla to Michelle. Měla ustaraný pohled. Nepřítomně jsem na ni koukala.
"Maiki! Je ti něco? Odpověz!" někdo se mnou zatřásl. Podívala jsem se tím směrem. Byl to Iruka-sensei. Držel mě za ramena. Protože jsem seděla v první lavici, nebyl to problém.
"Já… měla jsem… měla jsem zlý sen…"zašeptala jsem a polkla. V puse jsem měla vyprahlo. Dívala jsem se senseiovi přímo tváře. Párkrát jsem zamrkala a místo senseie mě držel za ramena ten muž ze snu. Byla mu vidět jen ústa, která byla opět stažená v příšerném šklebu. Oči mu rudě žhnuly. Vykřikla jsem a vysmekla se z jeho sevření. Během chvilky přede mou byl znovu Iruka-sensei s nechápavým pohledem.
"Zavolám domů. Všichni buďte zticha! Vrátím se za chvilku!" promluvil k nám sensei a opustil místnost. Třída se dala do hlasitého hovoru.
"Maiki, jsi opravdu v pořádku? Zdálo se ti něco?" zeptala se mně Hannah.
"Zdála se mi noční můra. V noci se mi taky jedna zdála. Po 6 letech mám zase noční můry. Ale tahle byla jiná než ta, která se mi zdála v noci nebo před 6 lety. V téhle jsem umřela a někoho jsem zabila." Řekla jsem a dívala se na lavici.
"Takže proto jsi byla tak unavená. Gomenne, že jsem si z toho dělala srandu Maiki." Řekla posmutněle Michelle. Zvedla jsem hlavu a usmála se na ni.
"Nemohlas to vědět Michelle. Nic se neděje. A já taky nic neřekla. Nebojte se holky, ono to přejde. No a než to zase přejde, tak potřebuju nějak rozveselit. Nechcete po vyučování někam zajít? Třeba do herny? Nebo na něco k jídlu?" zeptala jsem se optimisticky. Holky si vyměnily pohledy.

Sensei vešel do třídy. Ve dveřích stála mamka.
"Maiki, jsi omluvena ze zbytku vyučování. Jdi domů." Pokynul mi sensei směrem ke dveřím.
"Ale sensei! Nic mi není, abych musela jít domů! Já nechci!" zaprotestovala jsem.
"Řekl jsem jdi! Nebudu o tom diskutovat!" sensei na mě zvýšil hlas. Trochu mě to zarazilo. Poslušně jsem se zvedla, rozloučila se a vyšla ven ze třídy k mamce. Pak jsme společně odešly domů.

"Dáš si čaj Maiki?" zeptala se mile mamka, když jsme přišly domů.
"Ano prosím." Šla jsem se do pokoje převléct do věcí na doma. Navíc jsem oblečení měla promočené, protože venku prší a já nešla s mamkou pod deštníkem. Mokré věci jsem dala schnout do koupelny. Poté jsem šla zpátky do kuchyně. Na stole stály hrnečky s čajem a v misce byly sušenky. Usadila jsem se ke stolu a chopila se jednoho hrnečku. Objala jsem ho rukama a napila.
"Horké!" vykřikla jsem, když jsem se napila a vyplázla spálený jazyk. Mamka se zasmála.
"Čo je ňa ťom ftipního? Špálila jsem ši jazyk." Huhňala jsem s vypláznutým jazykem. Mamka mi na jazyk položila sušenku, kterou jsem vsunula do pusy a začala kousat.
"Maiki, Maiki. Co s tebou budeme dělat? Ty sny se ti zase vrátily." Povzdychla se mamka a usrkla ze svého hrnku s čajem. Dokousala jsem a polkla.
"Možná by pomohl ten plyšák, co mi ho věnovala Ec-chan." Navrhla jsem a natáhla se pro další sušenku.
"Možná. Je fakt, že po tu dobu co jsi ho měla u sebe se ti ty sny nezdály. Asi před týdnem jsme ho dali pryč a ty sny máš zase zpátky. Pak se po něm podíváme. Měl by být někde na půdě." Usmála se mamka a vzala si sušenku.

"Tadaima!" ozvalo se z chodby. Po chvilce do kuchyně vešla Ec-chan.
"Okaeri." Přivítaly jsme ji s mamkou jednohlasně. Ec-chan okamžitě chmátla po sušenkách.
"Tak co, jak ses měla?" zeptala jsem se jí, když si přisedla ke stolu. Mamka jí šla udělat čaj.
"Ale jo, dobře. Dneska jsem si zase vyšla s Kiyamou. Je to fajn kluk." Usmála se nee-chan a lehce se začervenala.
"Tak ho sem taky někdy přiveď. Jsem na něj zvědavá." Ozvala se mamka a zašklebila se na Ec-chan. Ta po ní mrskla utěrku, která ležela na stole. Mamka se zasmála a já taky.
"Co ty Maiki. Neměla bys být na akademii?" žďuchla do mě loktem Ec-chan.
"Nó, nějak jsem ve škole usnula a zdála se mi noční můra, ale nějaká nová. Tentokrát jsem někoho nevědomky zabila a ten divnej chlap, co mě většinou ve snech honí, mi přerazil vaz. Sensei poslal pro mamku a tak jsem doma. Jinak nic neobvyklého." Pokrčila jsem rameny. Výraz v sestřině tváři se změnil. Celá pobledla a podívala se na mamku, jestli je to pravda. Ta přikývla. Ec-chan se zvedla od stolu a zmizela. Slyšela jsem, jak otevírá a zase zavírá dveře od pokoje.

"Co jsem řekla?" nechápala jsem. Vždyť noční můry se zdají kdekomu. Podívala jsem se na mamku. Taky nějak zbledla. To možná bude tím, že jsem jí doteď neřekla, co se mi zdálo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morbidní Zakrvácená Raven (Zatracená Ztracená někde v jiném světě) Morbidní Zakrvácená Raven (Zatracená Ztracená někde v jiném světě) | Web | 15. října 2013 v 20:30 | Reagovat

krásný blog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama