Hlásím se s novou OneShokou ^o^.
Předem upozorňuji, že je ke konci smutná objeví se tam vražda, sebevražda a sex ... i když ten jenom tak na okraj, ale stejně ta bude :DDd
Předem upozorňuji, že je ke konci smutná objeví se tam vražda, sebevražda a sex ... i když ten jenom tak na okraj, ale stejně ta bude :DDd
Enjoy! ^^
Název: Justice
Autor: Maiki (já)
Upozornění: Smutné, vražda, sebevražda,
sexuální tématika
15+
Je to jako včera, kdy jsem cítila jeho dotek, viděla jeho úsměv, cítila jeho vůni. A teď je všechno pryč. Zbyla z něj jen hromádka krve a cáry šatů. A všichni z jeho smrti viní mě. Ne nikoho jiného, ale mě, protože mým motivem byla žárlivost. Vůbec by je nenapadlo, že ho do toho drtiče na větve strčil můj bratr, dvojče. Vlastní dvojče mi zabilo bratra, kterého jsem tolik milovala. A teď tu sedím místo něj v ústavu pro mladistvé, sama v místnosti, kde mi společnost dělá jen zvuk pera píšícího po papíře. Až tenhle dopis… vlastně sepis mého pohledu najdou i s mým tělem, bude na přehodnocení soudního rozsudku pozdě… až moc pozdě. Ale vezmeme to popořádku.
Vše začalo dnem, kdy jsme se s Christianem narodili. Do naší rodiny přibylo o jednu starost navíc. Původně se měl narodit jen Christian… mě jaksi přehlédli. Ale jaké překvapení, když jsem se vydrápala na svět ještě dříve než Christian. Myslím, že mamce se splnil sen, konečně měla svou malou holčičku, kterou by mohla oblékat do šatiček a sukýnek. Musela jsem ji v pozdějším věku hodně zklamat…
Ale myslím, že Joeovi jsem udělala radost jen tím, že jsem se narodila. Staral se o mě víc, než o Christiana, ačkoli byli oba kluci a teoreticky by si měli víc všímat sebe. Ale ne, tehdy tříletý Joe věnoval veškerou svou pozornost mně. Dával na mě pozor při koupání, chodil mi zpívat ukolébavky, krmil mě (samozřejmě pod dohledem mamky).
Ale myslím, že Joeovi jsem udělala radost jen tím, že jsem se narodila. Staral se o mě víc, než o Christiana, ačkoli byli oba kluci a teoreticky by si měli víc všímat sebe. Ale ne, tehdy tříletý Joe věnoval veškerou svou pozornost mně. Dával na mě pozor při koupání, chodil mi zpívat ukolébavky, krmil mě (samozřejmě pod dohledem mamky).
Čas plynul a všichni jsme rostli. Joe byl na základní škole a já s Christianem jsme šli do školky. Nikdy jsem nebyla tolik společenská, jako mé dvojče a taky to tak podle toho vypadalo. A když už jsem měla kamarády, tak mezi kluky. Holčičky s lokýnkami ve vlasech, sukničkách, mašličkách a s panenkami v náručí mi nic neříkaly. I přes veškerou snahu mé maminky jsem si v obchodně s oblečením vždy vydupala triko a kalhoty. Dokonce jsem dědila i nějaké starší věci po Joeovi, protože Christian chtěl vždy nové oblečení. Mně to staré nevadilo.
Poprvé jsem se ve školce poprala, kvůli mému vzhledu. Kluci se mi smáli, že jsem holka a oblékám se jako kluk. Nesmáli se dlouho… po pár minutách jsem je všechny strhla do bitky a museli nás od sebe oddělit až paní učitelky. Když se o tom dozvěděla mamka, jen zakroutila hlavou, ale od otce jsem dostala řemenem. Bolelo to tak, že jsem se rozbrečela. Dodnes si to pamatuji. Tehdy mi řekl: " Až budeš mít důvod brečet, tak breč!" Od té doby jsem brečela jen tehdy, když to bylo nutné…
Bitky se stávaly častějšími, a čím jsem byla starší, tím jsem byla agresivnější. Když jednou použili mé vlasy proti mně, ostříhala jsem si je. Pak už mě neměli za co tahat.
Pamatuji si, že jsem se přestala rvát díky Joeovi. Bylo těsně před začátkem léta. Toho samého léta, po kterém jsem měla nastoupit do první třídy na základní škole. Hrála jsem si na písku s kamarády, když tam znovu přišli tu oškliví šikanáři a začali se do nás navážet, samozřejmě, že nejvíc do mě. Začala jsem se znovu prát. Bohužel jich bylo víc a můj nejlepší kamarád Dany (nejlepší přátelé od školky až do dnešních dnů) se jich tolik bál, že jen se slzami v očích koukal z povzdálí. Znovu nás od sebe museli odtrhnout paní učitelky. Samozřejmě, že nejdříve okřikly mě, že jako holčička bych se neměla prát s chlapci a poté vynadala těm klukům, že posmívat se není hezké (moc si to k srdci zřejmě nevzali, nes sedí jen několik pokojí ode mě). Tehdy jsem byla skoro celá od krve. Kolena rozbitá, lokty odřené, obličej samou modřinu, roztržený ret… Bylo toho dost. Ten den mě přišel vyzvednout Joe, protože Christiana si odvedla babička, že musí jít nakupovat věci do školy. Když Joe znovu viděl mé šrámy po praní, byl naštvaný. Pronesl: "Buď se přestaneš prát, nebo tě přestanu mít rád!" To mě zastavilo. Už tehdy jsme si byli hodně blízcí a možnost, že by mě Joe přestal mít rád, byla nepředstavitelná. Už jsem se nervala.
Poprvé jsem se ve školce poprala, kvůli mému vzhledu. Kluci se mi smáli, že jsem holka a oblékám se jako kluk. Nesmáli se dlouho… po pár minutách jsem je všechny strhla do bitky a museli nás od sebe oddělit až paní učitelky. Když se o tom dozvěděla mamka, jen zakroutila hlavou, ale od otce jsem dostala řemenem. Bolelo to tak, že jsem se rozbrečela. Dodnes si to pamatuji. Tehdy mi řekl: " Až budeš mít důvod brečet, tak breč!" Od té doby jsem brečela jen tehdy, když to bylo nutné…
Bitky se stávaly častějšími, a čím jsem byla starší, tím jsem byla agresivnější. Když jednou použili mé vlasy proti mně, ostříhala jsem si je. Pak už mě neměli za co tahat.
Pamatuji si, že jsem se přestala rvát díky Joeovi. Bylo těsně před začátkem léta. Toho samého léta, po kterém jsem měla nastoupit do první třídy na základní škole. Hrála jsem si na písku s kamarády, když tam znovu přišli tu oškliví šikanáři a začali se do nás navážet, samozřejmě, že nejvíc do mě. Začala jsem se znovu prát. Bohužel jich bylo víc a můj nejlepší kamarád Dany (nejlepší přátelé od školky až do dnešních dnů) se jich tolik bál, že jen se slzami v očích koukal z povzdálí. Znovu nás od sebe museli odtrhnout paní učitelky. Samozřejmě, že nejdříve okřikly mě, že jako holčička bych se neměla prát s chlapci a poté vynadala těm klukům, že posmívat se není hezké (moc si to k srdci zřejmě nevzali, nes sedí jen několik pokojí ode mě). Tehdy jsem byla skoro celá od krve. Kolena rozbitá, lokty odřené, obličej samou modřinu, roztržený ret… Bylo toho dost. Ten den mě přišel vyzvednout Joe, protože Christiana si odvedla babička, že musí jít nakupovat věci do školy. Když Joe znovu viděl mé šrámy po praní, byl naštvaný. Pronesl: "Buď se přestaneš prát, nebo tě přestanu mít rád!" To mě zastavilo. Už tehdy jsme si byli hodně blízcí a možnost, že by mě Joe přestal mít rád, byla nepředstavitelná. Už jsem se nervala.
Poprvé se mezi námi něco stalo, když mi bylo třináct a chtěla jsem naučit, jak správně líbat. Nechtěla jsem před svým prvním klukem vypadat, jakože nic nevím. Zeptat se Danyho byl nesmysl. Byl tehdy tak plachý, že jen sotva promluvil s někým jiným, než se mnou. Christiana jsem vyřadila hned. Nesnášíme se od batolecích let a teď by mě měl učit líbat?! Ještě by se mi smál. Rodičům jsem se bála to říct a jiné kamarády kromě Danyho jsem neměla. Zbýval mi Joe. Rudá až za ušima jsem tehdy zaklepala na dveře jeho pokoje. Pozval mě dál. Nejistě jsem vešla a zavřela za sebou. S otázkou ve tváři se na mě otočil. Když jsem ze sebe vysoukala, co po něm chci, byl trochu zaskočený, ale nakonec se jen usmál a poklepal na místo vedle sebe. Tehdy měl za sebou už asi dva vztahy, takže věděl, co dělat. Když jsme se políbili, bylo to něco úžasného. Měla jsem hlavu v oblacích a nechtěla vnímat nic jiného, než jeho rty na mých. Instinktivně jsem pohla svými rty a on pohl těmi svými. Po pár minutách se odtáhl. Prý, proč to potřebuju naučit, když už to umím? Byla jsem nadšená. Díky Joeově pochvale jsem se cítila více sebevědomá a těšila se na svůj polibek s přítelem.
Tehdy jsem poprvé od tátova výprasku brečela. Můj tzv. ´ přítel´ mě celou dobu podváděl. Jednou jsem ho nachytala s jinou. Tehdy mi řekl věci, které mě doopravdy bolely. Domů jsem přišla jako hromádka neštěstí, které si všiml můj milovaný bráška a začal mě utemovat. Rozchod mi nevadil, vesměs jsem k tomu klukovi nic necítila, jen byl prima pocit mít kluka. Ta slova co řekl, lámala srdce a bráškova útěcha ho pomalu, ale jistě slepovala zpátky.
Tehdy jsem poprvé od tátova výprasku brečela. Můj tzv. ´ přítel´ mě celou dobu podváděl. Jednou jsem ho nachytala s jinou. Tehdy mi řekl věci, které mě doopravdy bolely. Domů jsem přišla jako hromádka neštěstí, které si všiml můj milovaný bráška a začal mě utemovat. Rozchod mi nevadil, vesměs jsem k tomu klukovi nic necítila, jen byl prima pocit mít kluka. Ta slova co řekl, lámala srdce a bráškova útěcha ho pomalu, ale jistě slepovala zpátky.
Střední škola. Dívčí střední škola. První ročník. Nejhorší období mého života. Nikdy jsem neměla kamarádku a šikana začala okamžitě, jakmile jsem vlezla do třídy. Všechny holky měly velké výstřihy, sukně, podpatky, upravené vlasy. Já jen staré džíny, oblíbenou kostkovanou košili a vlasy rozčesané. Tuhle školu mi vybrali rodiče. Chtěli, abych byla víc ´holčičí´. No, moc se jim to nepovedlo. Těsně před tím, než jsem nastoupila, zrušili povinné uniformy, ke kterým patřila i sukně. Jen z mála pozitiv na této škole.
Dany se mi začal vzdalovat. Z toho tichého kluka, který se lekl i vlastního stínu se stal jeden z nejpopulárnějších kluků jejich školy. Měl holku, kupu nových kamarádů a na mě zapomínal. Ignoroval moje SMSky, hovory a zprávy na chatu. Byla jsem z toho hodně špatná. Do toho tu byl Christian, který byl miláčkem rodiny. Byl nadaný na umění, a tak skončil samozřejmě na škole pro nadané. Mou jedinou útěchou byl opět Joe. Povzbuzoval mě, pomáhal mi s úkoly, trávil se mnou volný čas ve skate parku, kde jsme rádi proháněli svá prkna. Tehdy jsme se sblížili snad ještě víc a pouto mezi námi se upevnilo.
Vše vyvrcholilo jednoho dne v zimě. Ve škole si ze mě dělali legraci, že jsem ještě panna. Hodně mě to vzalo. Chtěla jsem o TO přijít s někým, koho budu milovat, ne dát někomu na potkání, jako většina mých spolužaček. Jenže mi už bylo 16 a začala jsem být frustrovaná. Z věčného pozorování párů kolem sebe jsem byla smutná a taky toužila po doteku. Toho dne rodiče i s Christianem odjeli na hory. Joe byl venku s novou přítelkyní a já byla doma sama. V dolní části jsem pociťovala ošklivý pocit nedostatku. Ignorovala jsem ho a dál hrála rozehrannou hru. Kolem večera se domů vrátil naštvaný a zničený Joe. Nová holka mu dala kopačky. Utěšovala jsem ho, jak nejlépe jsem mohla a pocit byl stále silnější. Při každém jeho doteku jsem cítila rostoucí vzrušení. Nevím, jestli na tom byl tehdy stejně, nebo alespoň podobně, ale rozhodně to byl on, kdo mě políbil jako první. Polibky nabírali na dravosti a díky tomu jednomu polibky jsme skončili na gauči nazí a Joe mi šukal mozek z hlavy. Bylo to úžasné, lepší pocit jsem v životě nezažila.
Dany se mi začal vzdalovat. Z toho tichého kluka, který se lekl i vlastního stínu se stal jeden z nejpopulárnějších kluků jejich školy. Měl holku, kupu nových kamarádů a na mě zapomínal. Ignoroval moje SMSky, hovory a zprávy na chatu. Byla jsem z toho hodně špatná. Do toho tu byl Christian, který byl miláčkem rodiny. Byl nadaný na umění, a tak skončil samozřejmě na škole pro nadané. Mou jedinou útěchou byl opět Joe. Povzbuzoval mě, pomáhal mi s úkoly, trávil se mnou volný čas ve skate parku, kde jsme rádi proháněli svá prkna. Tehdy jsme se sblížili snad ještě víc a pouto mezi námi se upevnilo.
Vše vyvrcholilo jednoho dne v zimě. Ve škole si ze mě dělali legraci, že jsem ještě panna. Hodně mě to vzalo. Chtěla jsem o TO přijít s někým, koho budu milovat, ne dát někomu na potkání, jako většina mých spolužaček. Jenže mi už bylo 16 a začala jsem být frustrovaná. Z věčného pozorování párů kolem sebe jsem byla smutná a taky toužila po doteku. Toho dne rodiče i s Christianem odjeli na hory. Joe byl venku s novou přítelkyní a já byla doma sama. V dolní části jsem pociťovala ošklivý pocit nedostatku. Ignorovala jsem ho a dál hrála rozehrannou hru. Kolem večera se domů vrátil naštvaný a zničený Joe. Nová holka mu dala kopačky. Utěšovala jsem ho, jak nejlépe jsem mohla a pocit byl stále silnější. Při každém jeho doteku jsem cítila rostoucí vzrušení. Nevím, jestli na tom byl tehdy stejně, nebo alespoň podobně, ale rozhodně to byl on, kdo mě políbil jako první. Polibky nabírali na dravosti a díky tomu jednomu polibky jsme skončili na gauči nazí a Joe mi šukal mozek z hlavy. Bylo to úžasné, lepší pocit jsem v životě nezažila.
Po tom dni už nic nebylo jako dřív. S Dany jsme znovu začali bavit a s Joem jsme navzájem uspokojovali své sexuální touhy, bylo jedno kde, byl schopný mě vzrušit třeba i na rodinné večeři. Dotýkali jsme se i před rodinou, jen ne intimních místech. Nikomu to divné nebylo. Od narození mě měl rád a já jeho.
Začátkem jara jsem objevila, že mé dvojče je homosexuál. Ačkoli nemám nic proti homosexuálům, tohle mi dalo záminku ho škádlit. Očividně si to bral moc k srdci a dělal mi naschvály. Někdy až moc hnusné. Ale nejhnusnější bylo to, kvůli čemu tu teď sedím.
Christian se dozvěděl o mém vztahu s Joem. Slyšel nás a viděl přes klíčovou dírku, ale rozhodl se nechat si to pro sebe.
Na začátku druháku mi přišla SMSka od Joea, ať se sejdeme na staré pile. Byla jsem nadšená, ráda jsem s ním chodila na místa, kde nikdo není. Bylo to dobré na atmosféru.
Sotva jsem dorazila na místo, chtěla jsem utéct pryč. Christian seděl na zem na Joevi, líbal ho a svlékal. Okamžitě jsem se k němu rozeběhla a praštila ho do obličeje. Podruhé od tátova výprasku jsem brečela. Bylo to hnusné! I od něj to bylo moc. Ve tváři měl šílený výraz. Očividně byl nadšený, že jsem ho praštila. Čapl Joe a začal ho k sobě tisknout. Bráška se bránil, ale dvojčeti se neubránil. Nabušený umělec. Ani jsem si neuvědomila kdy, ale tlačila jsem Christiana na zeď stodoly, ve které byly cirkulárky a odporné hnusné věci. Dvojče mi samozřejmě údery vracelo. Dorvali jsme se až do stodoly. Christian mě odhodil k drtiči na větve, který jsem omylem spustila. Kdybych to tehdy neignorovala, mohl Joe ještě žít. Christianovi se zlověstně blýsklo v očích. Do stodoly vběhl Joe a mířil to přímo k nám. Odtrhl ode mě Christiana, který mi držel krk a ošklivě mi tiskl průdušnici. Nemohla jsem dýchat. Dusila jsem se. Nesl mě tam, kam se dávají větve do drtičky. Jakmile dvojče postřehlo Joea těsně u nás, pustil mě, chmátl po Joeovi a se zlověstným smíchem ho dovlekl k drtiči. Snažila jsem se mu zabránit, ale motala se mi hlava a vlastní tělo jsem nedokázala zvednout. Ten šílený smích, když Christian strčil Joeovi ruku do drtičky mi zní v hlavě ještě teď. Drtič stravoval Joeovu ruku. Bolestný jekot byl šílený. Nejprve zmizela ruka, pak rameno a nakonec z drtiče čouhaly jen nohy… Druhá strana drtiče plivala krev, cáry oblečení a zbytky Joea…
Na začátku druháku mi přišla SMSka od Joea, ať se sejdeme na staré pile. Byla jsem nadšená, ráda jsem s ním chodila na místa, kde nikdo není. Bylo to dobré na atmosféru.
Sotva jsem dorazila na místo, chtěla jsem utéct pryč. Christian seděl na zem na Joevi, líbal ho a svlékal. Okamžitě jsem se k němu rozeběhla a praštila ho do obličeje. Podruhé od tátova výprasku jsem brečela. Bylo to hnusné! I od něj to bylo moc. Ve tváři měl šílený výraz. Očividně byl nadšený, že jsem ho praštila. Čapl Joe a začal ho k sobě tisknout. Bráška se bránil, ale dvojčeti se neubránil. Nabušený umělec. Ani jsem si neuvědomila kdy, ale tlačila jsem Christiana na zeď stodoly, ve které byly cirkulárky a odporné hnusné věci. Dvojče mi samozřejmě údery vracelo. Dorvali jsme se až do stodoly. Christian mě odhodil k drtiči na větve, který jsem omylem spustila. Kdybych to tehdy neignorovala, mohl Joe ještě žít. Christianovi se zlověstně blýsklo v očích. Do stodoly vběhl Joe a mířil to přímo k nám. Odtrhl ode mě Christiana, který mi držel krk a ošklivě mi tiskl průdušnici. Nemohla jsem dýchat. Dusila jsem se. Nesl mě tam, kam se dávají větve do drtičky. Jakmile dvojče postřehlo Joea těsně u nás, pustil mě, chmátl po Joeovi a se zlověstným smíchem ho dovlekl k drtiči. Snažila jsem se mu zabránit, ale motala se mi hlava a vlastní tělo jsem nedokázala zvednout. Ten šílený smích, když Christian strčil Joeovi ruku do drtičky mi zní v hlavě ještě teď. Drtič stravoval Joeovu ruku. Bolestný jekot byl šílený. Nejprve zmizela ruka, pak rameno a nakonec z drtiče čouhaly jen nohy… Druhá strana drtiče plivala krev, cáry oblečení a zbytky Joea…
Christian zavolal polici, že byl svědkem vraždy a že mě v sebeobraně uvedl do částečného bezvědomí. U soudu jsem vše popřela, ale vzhledem k mé minulosti ze školky, kdy jsem se tak ráda prala, soud přihlédl k Christianově verzi.
A tak jsem tady. V ústavu s těmi nejhoršími vrahy, násilníky, znásilňovači a dalšími případy. Nechci tady být, nepatřím sem. Sem patří Christian, ale ten je přeci miláček všech, vlastního bratra by nezabil. Ne, on jen málem uškrtil svou sestru a hodil do drtičky na větve bratra. Spravedlnost neexistuje. Odcházím za svým milovaným bratrem Joem. Budeme pokojně žít navěky na místě, kde budeme šťastní, a spravedlnost bude spravedlností. Sbohem.
Lilian.
Odložila jsem propisku a přešla k oknu s mříží. Všimla jsem si tady uvolněného kusu betonu. Odtrhla jsem ho a podívala se na něj. Nebyl dost ostrý. Začala jsem ho o zeď brousit.
Když byl dostatečně ostrý, přiložila jsem si ho ke krku. Naposledy jsem se nadechla. Pohnula jsem svou rukou proti krční tepně a sekla. Viděla jsem vystříknout krev na zeď. A pak už jen tma…
Když byl dostatečně ostrý, přiložila jsem si ho ke krku. Naposledy jsem se nadechla. Pohnula jsem svou rukou proti krční tepně a sekla. Viděla jsem vystříknout krev na zeď. A pak už jen tma…

Tohle se mi mrtĚ líbilo! *3* Mega!