The person I like

28. prosince 2013 v 18:30 | Maiki |  K-Pop FanFiction
Čusko! :D
Je tu 1. přeložená povídka :D . Doufám, že v tom nemám nějaký extra velký chyby, co se týče významu slov atd. :D Lidi, fakat jsem se snažila, ale když váš skoro celou základku zanedbává anglilčtinářka, dohhoňte to na střední ://
Jména neskloňuju :D přijde mi to divný ._.
Mno, tak příjemný počteníčko ^^
Název: The Person I Like
Fandom: B.A.P
Pairing: BangHim
Autor: goopeculiar
Translate by: Maiki (me)
Originál: zde
Upozornění: yaoi, boys love


Mé oči se rozšířily, když jsem se koukal na fotky přede mnou. Nevěděl jsem, jestli to co vidím se mi líbí nebo ne. Můj žaludek se stáhl při pomyšlení, že by mně někdo z ostatních členů nachytal při téhle činnost. Střelil jsem paranoidní pohled po místnosti, ještě jednou pro jistotu, abych si byl jistý, že mě nikdo nevidí, než otočím na další stránku. Ústa jsem měl suchá. "Kurva." Zaklel jsem potichu.

"Co to čteš?" Vyskočil jsem při zvuku hlasu, který se náhle ocitl blízko mě. V panice jsem odhodil časopis na druhou stranu pokoje, abych zabránil HimChanovi -osobě, které hlas patřil- aby to viděl.
To se ovšem ukázalo jako špatná volba. Podíval se na mě s povytaženým obočím, pak přešel přes místnost elegantní chůzí až k místu, kde ležel časopis. "HimChan. Prosím ne." Zaprosil jsem.
"Co?" zeptal se s úsměvem. V duchu jsem si přál, aby to nezvedl ze země a nepodíval se na to. Přesto se sklonil a časopis zvedl. Jeho oči se rozšířily a úsměv zcela zmizel, jen zíral na titulní stranu časopisu. Ve tváři měl zděšený výraz. No do prdele.
Dlouhou dobu koukal a nic neřekl, dokonce zalistoval časopisem, jako by chtěl potvrdit, že to, co viděl na titulní stránce nebyla pravda. Čekal jsem, že zavrtí hlavou tím, jak je mnou znechucen, ale taková reakce se nedostavila. Místo toho se díval z časopisu na mě a ze mě na časopis. A pak se zasmál. Zaklonil hlavu a rozesmál se nahlas. Cítil jsem, jak studem rudnu. "Co je tady k smíchu?" odsekl jsem ve směsi studu a vzteku.
"Ale nic, nic." Udělal zamítací gesto rukou. "To jenom… nečekal jsem tohle." Zvedl jsem nechápavě obočí. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, než promluvil: "Jsi Bang YongGuk, drsný a mužný a…no… a tohle…" naklonil hlavu směrem k časopisu, který držel. "Tohle je gay porno."
"O co ti jde?"
Zavrtěl hlavou. "Jen jsem myslel, že máš rád kozy a kundy, to je všechno. Ale vypadá to, že si užíváš pohled na nahý chlapy." Když mluví sprostě, tolik se liší od svého normálního já. Jen jsem se ušklíbl, nervózně si hrál s prsty a snažil se přijít na něco, co by prolomilo ticho, které mi bylo nepříjemné.
"Takže… Vážně jsi?" zeptal se nakonec a já se na něj podíval.
"Gay, myslím." Zabrblal jsem.
"Opravdu?"
"A co když jo?!" byl zaskočený mou odpovědí, v jeho očích byla vidět jiskra, když jsem odpověděl. Sklopil jsem hlavu. "Upřímně řečeno nevím, co jsem." Sjel jsem hlouběji do gauče, prsty jsem si prohrabával právě odbarvené vlasy. "Chci říct… Většinou se mi líbí ženy, ale v poslední době… Byl jsem trochu zmatený, víš? Já… je to chlap… a já nikdy k nikomu nic takového necítil, prostě je mi tak… jsem tak frustrovaný… a myslel jsem, že bych mohl být míň zmatený, když uvidím chlapy, jak to dělaj, proto jsem si koupil tohle…" ukázal jsem na časopis "Ale jsem pořád zmatený… dokonce ještě víc, než předtím. Já prostě nevím, co mám dělat."
"Takže tady někdo je." Potvrdil. Jeho hlas byl zřejmě víc dotčený, než chtěl. Položil časopis na konferenční stolek, přešel místnost a posadil se vedle mě na gauč, posadil se blíž, aby nás potencionální odposlouchávač neslyšel. "Kdo je to?" zašeptal.
Položil svou teplou ruku na mé stehno, zřejmě v uklidňujícím gestu, ale chvilku mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval. "Je to chlap." Zamumlal jsem, aniž bych mu pohlédl do očí. "Ale nemůžu mu říct, že ho mám rád."
"Proč ne?"
"Protože nechci zničit naše přátelství, jestli to necítí stejně."
"Ale co když jo."
Krátce jsem považoval scénář a pak zavrtěl hlavou. "To ne. To nejde. Je pro mě příliš dobrý." Jeho ruka hladila mou nohu pořád nahoru a dolu. Dělalo mi potíže myslet normálně. Vzdychl jsem. "Osoba, která se mi líbí, je krásná, okouzlující a sladká. Proč by chtěl někoho, jako jsem já?"
"Byl by šťastný, že tě má." Zamumlal HimChan. Měl jsem dojem, že špatně slyším, ale jeho červenající se tvář vše jen potvrdila. "Vlastně, já mám někoho taky rád."
Při tomhle prohlášení se mi potopilo srdíčko, ale nedal jsem to najevo. HimChan si hrál nervózně s prsty. Znám ho už dost do dlouho a vždycky se mu podaří proměnit můj žaludek v motýlí zahradu. "J-jo?" vydal jsem ze sebe.
"Jo." Přikývl. "Je to chlap, kterýho už nějakou dobu znám. Vždycky je tady pro mě, když se cítím špatně. Je starostlivý, laskavý a hezký a já nevím, co mám se sebou dělat. A i když je to fantastická osoba, nemá pocit, že je dost dobrá pro člověka, kterého má rád." Podíval se na mě přes řasy, jeho tváře začínaly nabírat sytě růžový odstín.
Moje srdce znovu ožilo a párkrát poskočilo. Polkl jsem. "Osoba, která se mi líbí." Začal jsem a pomalu přesouval svou ruku nahoru. "Se nebojí říct, co má na mysli. A vypadá roztomile, když se červená." Zrudl ještě víc a kousl se do rtu. Přejel jsem prstem po jeho klíční kosti a omotal ji kolem jeho krku. Podíval jsem se mu do očí. "Osoba, která se mi líbí má opravdu krásné oči…" přejel jsem pohledem dolů a zastavil se u měkce vyhlížející úst "… a opravdu krásné rty."
"YongGuk-ah …"
Lehce jsem se usmál. "Osoba, která se mi líbí, mě oslovuje YongGuk-ah, i když jsem starší a měl by mi technicky říkat hyung." Protočil oči v dobrém slova smyslu. Aniž by to postřehl, naklonil jsem se blíž a cítil jeho dech na svých rtech. Způsob, jakým se zatřásl mi napověděl, že je nervózní a z nějakého důvodu mě to uklidnilo a cítil jsem se odvážnější. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se mu do očí. "Osoba, která se mi líbí je někdo, koho bych opravdu rád políbil."
Polkl. "A proč to neuděláš?"
"Nevím, jestli mi to dovolí."
"Myslím, že ano."
"Jsi si jistý?"
"Prostě mě polib." Ušklíbl jsem se a uzavřel mezeru mezi námi. Projela mnou vlna tepla, když se naše rty dotkly. Dostal jsem závrať, protože jeho přitažlivá vůně mě zasáhla přímo a já teď líbal Kim HimChana! Po několika sekundách jsem se odtáhl a podíval se mu do očí. Leskly se a byly ve tvaru půl měsíčku, protože se široce usmíval.
"Osoba, která se mi líbí, má opravdu krásný úsměv." Zamumlal jsem a znovu ho políbil. Tentokrát jsme do sebe šli tvrději. HimChan vypouštěl tiché zvuky uspokojení. Nejspíš to dělal nevědomky, ale byl zatraceně roztomilý. Jeho jazyk začal dorážet na mé rty. Pootevřel jsem ústa a on do nich vklouzl, převzal kontrolu. Jsem zvyklý být ten, kdo tomu velí, takže je to vcelku příjemná změna.
Než jsem se nadál, seděl obkročmo na mě s rukama zapletenýma do mých vlasů. Chtěl jsem ho chytit za boky, zatahat za vlasy, ale moje ruce odmítly spolupracovat, když mě takhle líbal. Naše jazyky se hravě proplétaly, jeho teplá vlhká ústa byla pootevřená.
"Osoba, která se mi líbí, skvěle líbá." Zamumlal do mých rtů s úsměvem.
Zhluboka jsem se nadechl a nasál jeho vůni. "Osoba, která se mi líbí je kurva frustrující."
Nevšímal si, jak zoufale to vyznělo. Pustil mi vlasy a rukama zajel pod košili. Prsty přejížděl po mých břišních svalech. "Osoba, která se mi líbí, má úžasný tělo." Pochválil mě. Vyndal své ruce zpod košile a směřoval níž. Rukama jsem vystřelil nahoru - konečně poslechly- , jenže HimChan mě chytil za zápěstí a přitiskl k opěradlu gauče. Z krku se mi ozvalo zavrčení, jen se usmál. Mohl bych říct, že si to vedení užívá.
Nechtěl jsem, aby to měl tak snadné. "Kim HimChan." Zavrčel jsem. Můj hlas klesl o oktávu níž. Byl jsem netrpělivý.
Vypustil krátký, tichý smích. Moje odhodlání se při tomhle zvuku rozpustilo. "Osoba, která se mi líbí…" zapředl v hravém tónu, když přejel rty po mé krční tepně, která pulzovala jako blázen díky mému zrychlenému tepu. "… Má hlas, který mě vzrušuje." S těmito slovy se zhoupl v bocích a já jen zakňučel. "Zvlášť, když vydává takovéhle zvuky."
"HimChannie…"
"Nebo říká moje jméno takhle." Skončil s polibky na mé čelisti a vrátil se k mým pulzujícím rtům. Chtěl jsem, aby mě políbil jako předtím, ale odtáhl se a podíval se mi do očí s šibalským úsměvem. Nebyl jsem si jistý, co mám od něj očekávat, ale v tuhle chvíli jsem byl připravený na cokoli. "Osoba, která se mi líbí…" začal znovu "… je někdo, koho bych chtěl oš-"
"Co tady děláte?" HimChan se zastavil v půli věty a ztuhl. Odtrhl jsem od něj svůj pohled a zadíval se na chlapce stojícího vedle gauče. Naklonil hlavu na stranu a zamrkal, našpulil rty, jakoby hledal v mozku nějaké vysvětlení, proč je jeho hyung přitisknutý k pohovce druhému hyung, ale zřejmě na nic nemohl přijít.
"To… Lechtací válka." Vyhrkl ze se HimChan, jen jsem se na něj překvapeně podíval. "My-my si jen hráli Junhong-ah." Usmíval se tak ztuhle, že muselo být na první vidět, že je to falešný úsměv. Maknaemu to tak nepřipadalo.
"Aha…" řekl a přikývl, jakoby přijal tuhle výmluvu. Oddychl jsem si a v duchu poděkoval HimChanovi za pohotovou reakci. Moje srdce se málem vrátilo do normálu, když znovu začalo splašeně bít. S hrůzou jsem sledoval, jak Zelův pohled padl na časopis na konferenčním stolku. Než jsem stačil něco říct, popadl časopis ze stolku. Dlouho zíral na obrázek na přední straně. Chtěl jsem ho zastavit, ale moje mysl byla zcela prázdná a podle zděšeného HimChanova výrazu byl na tom stejně. "Co je to?" zeptal se maknae.
"Ehm… To je…" blábolil jsem, neměl jsem tušení, co mu mám říct.
Chlapec nevypadal, že by ho moje odpověď nějak zajímala. Se zaujatým výrazem listoval časopisem. Zastavil se u jednoho konkrétního obrázku a úsměv mu pohrával na rtech. "Ah, tohle znám." Ukázal nám fotografii chlapa, který měl hlavu zvrácenou nazad ve vlně extáze a ruku omotanou kolem svého penisu. "Viděl jsem jednou Daehyun hyung jak to dělá."
Trvalo několik vteřin, než jsem zpracoval, co mi právě řekl. Pak jsem vyprskl: "CO?!" a odstrčil jsem HimChana (trochu drsněji, než jsem chtěl). "Viděl jsi co?!"
Zelův úsměv zmizel a vyděšeně se na mě podíval. "Sakra, já zapomněl, že to nemám říkat." Zamumlal si pod vousy a odkašlal si. "Já… ehm… n-nic." Vyběhl z místnosti dřív, než jsem stačil cokoli říct.
Díval jsem se směrem, kterým odešel a uvažoval, zda za ním mám jít a vyzpovídat ho, ale HimChan promluvil dřív, než jsem si stačil udělat úsudek. "Kurva, to bolí." Všiml jsem si, že si třel bolavou zadnici. Musel spadnout na zem, jak jsem ho odstrčil.
"Promiň." Pomohl jsem se mu zvednout. Vyjekl překvapením, když jsem si ho stáhl do klína. Hučel do mě, že ze mě měl málem smrt. Zjistil jsem, že když si stěžuje je rozkošný a tak jsem ho poslouchal s malým úsměvem na rtech. Po chvilce jsem se rozhodl, že už toho bylo dost a umlčel jsem ho svými rty. Když jsem se odtáhl, zrůžověly mu tváře a bojoval s úsměvem, protože se rozhodl být na mě naštvaný. Přitiskl jsem svůj nos na ten jeho, "Víš, že si ten kdo se mi líbí, žejo?" zašeptal jsem.
"Tak nějak jsem si to myslel."
"A… máš mě taky rád?" zeptal jsem se. Jen se ušklíbl a já to bral jako ano. Políbil jsem ho a propletl naše prsty.
"Tak co budeme dělat?" Položil mi ruku na tvář a asi na vteřinku naše rty spojil. "Opravdu se potřebujeme označit?" nakrčil nos v nelibosti. "Nemůžeme jenom říct, že ty mě máš rád a já mám rád tebe?" Odtáhl se a podíval se mi do očí. "Mám tě rád YongGuk-ah." Usmál se.
"Taky tě mám rád." Usmál jsem se a přitiskl své rty na ty jeho. "A teď pokud mě omluvíš, musím jít popravit jednoho zpěváka."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | Web | 2. ledna 2014 v 14:10 | Reagovat

xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
nééééééééééééééééééééééééééééééé
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
:DD ten Daehyun!!!! :DDDD Já měla takový výbuch smíchu... :DD beztak přitom myslel na Youngjaeho :D měl by mu pomoct :D
pěkně přeložené... ^^ :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama